PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zajímáte-li se o alternativní metal, konkrétně o kapely upřesňující svoji hudbu slůvkem „post“, pak byste měli znát švýcarské seskupení KNUT. Tato kapela, jejíž začátky spadají až někam do roku 1994, nikdy nebyla příliš aktivní, ale za to nikdy neslevila ze svého odhodlání hledat nové hudební cesty. Novinka „Wonder“ je studiovou nahrávkou po pěti letech a zachycuje skupinu v tradičně extrémním a těžko zařaditelném směřování. KNUT mají opět tvrdý kamenný zvuk, jsou stále stejně nekompromisní a jakkoliv je označení „experimental – hardcore/post-metal“ divoké, tak jejich produkci popisuje velmi přesně.
Novinka začíná nečekaně ostře. První čtyři kusy jsou sice kratší stopáže, ale i přesto vám dají zabrat. Agresivní řev a náročné rytmické kotrmelce lze jen těžko k něčemu přirovnat. Sludge? Mathcore? Metal? NEUROSIS? Určitě od každého něco. Po rychlém a agresivním začátku se však album začne pozvolna měnit. Počínaje pátou „Ultralight Backpacking“se řežba zklidní a nastoupí pomalejší, temnější tvář KNUT známá z předchozího alba. Novinka se snaží být více členitá, ale v globálu ji k údernosti, kompaktnosti a síle alba „Terraformer“ kus schází. KNUT na aktuální desce kombinují rychlé a agresivní mathcore zběsilosti s pomalými instrumentálními obrazy takovým způsobem, že v některých skladbách běsní na hranici příčetnosti a v jiných se vší vážností rozdávají post rockovou depresi. Zatímco začátku alba dominuje rychlost a agrese, tak posledních zhruba dvacet minut se naopak nese v pomalém tempu pouze instrumentální(!) hudby. Obě polohy spolu dost kontrastují a výsledek proto působí trochu schizofrenně.
Nejvýraznější nástroj v hudbě KNUT jsou bicí. Vynikají svoji razancí a kamenným zvukem, který dodává hudbě této kapely tu správnou tvrdost. Kytary jsou hrané dost osobitě a se specifickým, trochu zastřeným zvukem se věnují buď anti-rytmickým zasekávačkám, nebo tvoří zvukové plochy podobné těm od švédských mistrů CULT OF LUNA. Jako nejvíce podařené skladby se jeví strhující „Lemmings“ (se zajímavou kytarovou vyhrávkou) a závěrečný osmiminutový velikán „Wonder / Daily Grind“.
KNUT nám v podobě tohoto alba znovu přichystali porci netradiční hudby, která stojí jako vždy stranou všech trendů. Tito muzikanti se zkrátka nikam nehrnou, drží se striktně stranou mainstreamu a objeví se jen tehdy, když mají co říct. Nemohu se ubránit přirovnání k podobně směřujícím kapelám kolem českého vydavatelství Silver Rocket. GNU, DĚTI DEŠTĚ, ESGMEQ, a jim podobné spolky jdou velmi podobnou cestou. KNUT zůstávají na poli extrémní hudby originální a vcelku snadno dokážou přesvědčit svou cílovou skupinu odhodlaností a opravdovostí. Otázkou však zůstává, kolik se najde posluchačů s dostatečně otevřenou myslí, aby tuto kapelu pochopili a do té její divočiny ji následovali. Tento problém je ale nejspíše ten poslední, se kterým si KNUT budou kdy lámat hlavu.
KNUT jako vždy tvrdí, nekompromisní a těžko uchopitelní.
7 / 10
Didier Severin
- vokály, elektronika
Jerome Doudet
- basa, elektronika
Roderic Mounir
- bicí, kytara
Christian Valleise
- kytara
Tim Robert-Charrue
- kytara
1. Leet
2. Damned Extroverts
3. Suckers
4. Calamity
5. Ultralight Backpacking
6. Segue 1
7. Fast Forward Bastard
8. Lemmings
9. If We Cant Fly, Well Take The Boat
10. Segue 2
11. Wonder/ Daily Grind
Wonder (2010)
Terraformer (2005)
Challenger (2002)
s/t (EP) (2001)
3-Way (10'' Split With BOTCH & ANANDA) (2000)
Ordeal (7'') (1999)
7'' Split With TANTRUM (1998)
Bastardizer (1998)
Leftovers (MCD) (1997)
7'' Split With ISHMA (1996)
s/t (7'') (1994)
nikdy som im neprisiel celkom na chut
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.